Asi není v našich končinách nikoho, kdo by nesledoval alespoň nějaký sport. Zdaleka nejčastěji se jedná o fotbal či hokej, avšak poměrně populární je i tenis či biatlon, zvláště proto, že v nich máme úspěšné zástupce, kteří závodí na světové úrovni. A pravdou je, že tyto lidi velmi často obdivujeme, ať už pro jejich výkony na sportovišti, nebo pro peníze a slávu, které jim to přináší. Nelze se tedy divit, že mnoho z nás chce být jako oni, přičemž nejvíce se to týká samozřejmě dětí.
A je pravdou, že právě děti mají největší šanci se takovým profesionálním atletem stát. Jejich svaly jsou mnohem pružnější a klouby ohebnější, než je tomu u dospělého. Mnohem snadněji je tak mohou naučit výkonům, které budou v daném sportu potřebovat, a tuto ohebnost a pružnost alespoň v určitých ohledech zachovat. Je však otázkou, zda je to něco, co bychom pro svého potomka měli chtít.
Jistě, stačí se podívat na slavné fotbalisty, kteří žijí v obrovských domech a pobírají částky v řádech milionů korun. Je však potřeba se podívat, kolik procent z veškerých fotbalistů, kteří hrají první či světovou ligu, takto skutečně žije. Zjistíme, že jich je jen pár. A šance, že zrovna my budeme jedním z nich, je prakticky mizivá.
Co se dále často opomíjí, je skutečně tvrdý trénink, který tito sportovci podstupují. Mnohdy trénují i osm hodin denně, čtyři či pět dní v týdnu. To je režim, který zvládne jen málokdo, nehledě na přísný jídelníček, který musí dodržovat. Přitom jsou tyto věci nezbytné, aby zůstali ve vrcholné formě. Jsme tedy ochotni k takovýmto obětem, navíc s nejistým výsledkem?
Zapomenout nemůžeme ani na to, že profesionální atleti jsou z pochopitelných důvodů často zraněni. Navíc jejich tělo je mnohdy jednostranným zatěžováním opotřebováno, z čehož vznikají zdravotní potíže, které jim následně komplikují zbytek života – a to asi nechce nikdo z nás.
